Povídali, že mu hráli!

Povídali, že mu hráli!

Tak se nám pomalu blíží babí léto, které když se povede, tak stojí za to. Babím se na nás valí i třeba Babišovo. Ano volební kampaně se rozjíždějí a my, jak nás pojmenovali, běžní občané to schytáme ze všech stran (a hnutí). Nejdřív je nás třeba řádně vystrašit, až k smrti vyděsit, pak zahnat do kouta, kde dostaneme nálož slíbeného blahobytu, co by porazila nejen vola, ale i průměrného českého voliče. Vždy jsem tvrdil, že jít k volbám patří ke gramotnosti normálního člověka. Asi ano, tedy jít k volbám. Ale jak si vybrat. Letos jsem ke svému přesvědčení o volební účasti poněkud skeptičtější, možná vystrašenější trochu jinými fakty a nepochybně i sliby. Nejsem už tak přímočaře stručný a horlivě přesvědčený. Netuším totiž proč je současný premiér ještě premiérem, proč má být i budoucím premiérem. Proč bych měl inklinovat v hlasování k námořním lupičům, když nám suchozemští stačí? Nebo přimknout k polojaponské přímé demagogii o vystoupení ze všeho, kam jsme dříve vstoupili. Chtěl bych slyšet ostré hlasy partaje, co jsem ji dříve daroval hlasy, jenže ani spolu to neslyším. Sladký ministr vnitrozemí mě varuje před vládou toho, se kterým vládne a do toho všeho je tento stát tak v p….., že ani prezident nemá vlastní telefon, aneb odtajňování tajných služeb snadno a rychle.

Patřím tedy ne mezi rozhodnuté, ani nerozhodnuté, ale zmatené potencionální voliče. Tak nevím, jestli si o těhlech volbách nedám raději nohy na stůl a budu u kafe přemýšlet o své negramotnosti. Každopádně si všichni držme ne klobouky, ale peněženky, protože zdá se, že navzdory volebnímu mozkovému vymývání, pojedeme pěkně z kopce.