Mám malý stan…

Mám malý stan…

Zpívá Waldemar Matuška a Karel Štědrý ve zlidovělé písní Bedřicha Nikodéma. Stan je taková zapeklitá věc. Tedy poslední dobou velmi zapeklitá. Vždycky když jsem stanoval, tak jsem byl obezřetný k věcem vně stanu, dnes se ze zpráv dovídám, že už se krade i uvnitř. Stan je vlastně takové provizorní bydlení, když se potřebujete někde na čas uchýlit a usídlit. Stan se musel vždy dobře vypnout různými provázky a často tak připomínal velkou loutku. Uvnitř stanu, protože tam nebylo vidět se někdy děly věci, které ani po letech nechci vyprávět. Stan se nehodí do města. Lépe vypadá někde na okraji. A pak ještě jedna svízelná věc, když ve stanu řádně nevyvětráte, je tam … no je tam smrad. Přesto, že stan byl ikonou tuzemských dovolených v kempech za doby vlády českého pracujícího lidu, dnes už v něm žije i třeba Rakušan (nebo Maďar). Zvláštním druhem je stan cirkusový. Soustřeďují se v něm zejména klauni, ohební akrobati a roztodivná zvířata předvádějící dech beroucí veletoče.

Rozloučím se tedy přáním hezkého léta a znovu stanovou písní Bedřicha Nikodéma, kde se v poslední sloce zpívá: „A tak snívám často o chatě, kde spal bych jako ve vatě…“

(stanovy nemají se stany nic společného, pozn.red)

Jiří Hokův